::Napsali o nás::

Notování-Honza Dobiáš

Pavel Petran a kapela, to jsou tři chlapi z Prahy s kytarami. Pavlovu doprovodnou kytaru dobře podporují sólovka Edy Hladíka a basovka Honzy Mareše. Pavel Petran se Notování zúčastnil v 5. a 6. ročníku jako písničkář a dlužno říci, že jeho písničkám kapelní realizace velmi sluší. Kapela přinesla mezi diváky jasné oživení, protože najednou zněly texty a melodie, které by si s nimi diváci mohli a chtěli zpívat. Navíc, jak bylo již mnohokrát vyzkoušeno, tři mužské hlasy – to je síla!

Foltime-Tomáš Pohl

Jako první vystoupil písničkář Pavel Petran, doprovázený Janem Flanderou na basovou kytaru a Edou Hladíkem na akustickou kytaru. Pavel Petran vypadá na první pohled jako kluk, který, slovy Miroslava Horníčka, nikdy nepatřil mezi hochy. Stvořitel dal Pavlu Petranovi schopnost lehce psát melodie a text, což jsem u každé písně cítil. Nejsou to básnivé obraty, ani hluboká zamyšlení nad bytím či nebytím, ale každá píseň se velmi dobře poslouchá. Pavel Petran vládne příjemným hlasem, texty pěkně vyslovuje a má lehkost a nadhled. Při čtení kritik na jeho webu občas zazní přirovnání Pavlova hlasu či projevu k Františku Nedvědovi. Ve Veleni byl legendární František Nedvěd kdesi daleko a na rozdíl od něj Pavel Petran nezpíval ani přetextované Lightfooty, u nichž poetika originálu někam zapadla, ani rádoby nepřemýšlel nad šťastnou i nešťastnou láskou, ale byl zcela svůj. Z jeho dvou spoluhráčů čišelo, že se zpěvákem nejsou pouze na jevišti a doprovod dalších dvou nástrojů odnášel potencionální nudu, která občas při sólových vystoupení písničkářů odkudsi zavane 

Folktime-Jaroos

Open soboty = Open scéna. Tedy lítý boj o přízeň obecenstva, aby mohla následně býti dobyta přízeň „tý osmnáctky“. Letos se zúčastnilo deset kapel a jeden písničkář. Vítězem se stala Frýda & Company, v zádech s rozdílem jediného hlasu přisátou Appaloosou a nesměle následujícím třetím v pořadí Pavlem Petranem. Mohu-li se nesměle přidat se svým názorem, pak moje trojice (bez udání pořadí) by pravděpodobně doznala jediného „průniku“ s oceněnými, a to právě v podobě „bronzového“ Pavla Petrana. Toho bych osobně rád viděl na bedně ve společnosti Hrobesa a Perníkové chaloupky 

4Zdi-Petr Sejk

Po tradičním úvodu již mohl nabízet svoji produkci Pavel Petran. U Pavla si dovolím malý a skromný komentář. Po loňské Portě, kdy jsem zaznamenal v Jihlavě dvě jeho písně, jsem tentokrát mohl vyslechnout podstatnou část jeho vystoupení. Můj dojem, ač z velmi rozevláté pozice, je velmi přívětivý a milý. V první řadě jeho barva hlasu je sice trochu podobná jednomu velkému jménu, ale když jsem si tuto analogii odmyslel, dostalo se mi velmi příjemného podání jeho písní. Možná cítím trochu malý rozpor, který může být pouze mým dojmem, ale Pavel svým projevem někdy působí až moc pokorně a skromně, jindy, především obsahem díla, zas velmi odhodlaně. To ponejvíce při nabídce jeho košilatých písní z kategorie „Na vlastní nebezpečí“. Jedním dechem ale dodávám, že ono téma je živé v každém věku a ani u jednoho dílka jsem nezaznamenal, že by překračovalo míru, či hranice vkusu. Pavel v Pelhřimově jistě nebude zapomenut a jeho vystoupení vneslo do hlediště velmi příjemnou náladu a občasné výbuchy smíchu, což určitě podstatné naznačuje….Ještě vylosování výherců a další pán na holení…. 

 

...další...